Po "Karlově mostě" do Českého lesa

08.09. 08:00 | Autor: Vladislav Dudák

Na procházku po mostě plném barokních světců se můžete vydat nejen v Praze.
Ten v Bělé nad Radbuzou už stojí skoro tři sta let.

Památný most má Bělá, která leží u severozápadní hranice okresu Domažlice, přímo ve svém znaku. Kromě mostu jsou ve znaku ještě čakany. Bělá totiž patřila k panství královského hradu Přimda dále na sever a byla jedním ze středisek přimdských Chodů. I zde vládli Lamingerové (onen proslulý Lomikar) a Metternichové. V okolí vznikaly četné sklárny, dnes již zaniklé. Po druhé světové válce postihl celou oblast odsun a zčásti se vylidnila.

Tři tipy, co si nenechat ujít

1. Barokní most
2. Farní kostel Panny Marie Sedmibolestné
3. Příroda a naučné stezky v okolí
Bělá jako sůl

Na území Bělé se ještě v 19. století nacházely dva prameny kyselek, z nichž se prý dříve získávala sůl, jejíž bílá barva dala městečku i německý název Weissensulz (od Weissen Salz = bílá sůl). Jiná teorie tvrdí, že se Bělá nazývá podle Bělského potoka, dnes známějšího pod jménem bezděkovský potok. Odkud ale potom vzal svůj název Bělský potok? Od soli nebo od zpěněné vody?

Barokní most. Na mostě paní Metternichové

Bělá, o níž se zmiňuje již kronikář Kosmas, ležela na důležité obchodní stezce z Bavorska přes Horšovský Týn dále do Čech a těžila z toho. I později tudy vedly důležité spojnice, a tak není divu, že byl brod přes řeku v letech 1703 až 1723 nahrazen mostem.

Půvabný barokní most přes Radbuzu byl postaven z podnětu Anny Terezie Metternichové, rozené Cukrové z Tamfeldu († 1712) podle vzoru pražského Karlova mostu. Má osm oblouků a nese šest barokních soch. Ty jsou umístěny na pilířích mezi druhým a třetím obloukem, čtvrtým a pátým obloukem a šestým a sedmým obloukem - tedy v centrální části mostu.

Svatý Erasmus. Jsou to samozřejmě sochy světců: Panny Marie Neposkvrněné, sv. Michaela, sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého, sv. Erasma a sv. Antonína Paduánského. Sochy jsou to krásné, ale socha sv. Erasma navíc i pěkně drsná. Jako atribut má u svých nohou rumpál s navinutými střevy jako připomínku způsobu jímž byl tento mučedník - biskup z Antiocheie - ve 4. století mučen.

Most byl tedy nejen významnou dopravní stavbou, ale také kultovním místem. Přecházela po něm procesí, konaly se bohoslužby, sochy světců bývaly zdobeny květinami. Dnes má Bělá i s dalšími jedenácti přidruženými obcemi - dnes ze správního hlediska částmi města - pouze 1 700 obyvatel. Na most by se zřejmě všichni najednou vešli a nebyl by to pro město špatný happening.

Další most už bez světců

Klasicistní most v Bělé. Komu by jeden most nestačil, může se ještě podívat na klasicistní most přes Bezděkovský potok z roku 1820. I ten je hezkou stavbou, ale již bez sochařské výzdoby. Nemohla by to být pro výtvarníky z domažlického okresu a Přimdecka výzva?

Ve městě si můžete ještě prohlédnout barokní kostel Panny Marie Bolestné a zvenčí v jádru renesanční, barokně upravený zámek. Ten byl součástí rozlehlého hospodářského dvora, jenž však byl z větší části spolu s přilehlým pivovarem ve druhé polovině 20. století zlikvidován.

Duben 1945: Pattonovi vojáci zachraňují zajatce

Barokní most. Okolí Bělé se na konci dubna 1945 stalo dějištěm ojedinělé akce 2. kavalerie, konkrétně její 2. a 42. squadrony. Na první pohled jako bychom se vrátili do války Severu proti Jihu, ale tato kavalerie fungovala jako součást XII. sboru 3. americké armády generála Pattona i na evropských bojištích druhé světové války.

Američané se dozvěděli, že se v okolí Bělé, Hostouně a dnes zaniklého Růžova nacházejí internovaní američtí, francouzští a polští váleční zajatci. Součástí osvobozovací akce mělo navíc být i zajištění asi 650 cenných koní, které ukryli Němci. Jednalo se zejména o lipicány císařské akademie ve vídeňském Hofburgu, hřebce jugoslávského krále Petara a koně Náměstí s kostelem. německého ministra zahraničí Ribbentropa.

Vězně i koně se podařilo zachránit, dva kavaleristé však za to zaplatili životem. Akci připomíná pamětní deska na rozvalinách jednoho z domů dnes již zaniklého (v důsledku odsunu a zřízení hraničního pásma) Růžova.

Foto: Vladislav Dudák, Miroslav Tesař, Wikipedia

Autor: Vladislav Dudák